close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Křižník Potěmkin

8. listopadu 2007 v 21:06 |  >Filmy<
Ve škole jsme dostali kartičky na vstup do kina zdarma. Teda nechodí se samozřejmě na žádné novinky a komerční hity, ale na tzv. FILMOVÉ DĚDICTVÍ, což už jsou filmy s určitou kulturní hodnotou a to mi vyhovuje (nedělám ze sebe žádnou intelektuálku, ráda se podívám i na nějakou komedii nebo horor a na právě populární filmy, ale nebráním se ani těm ,,náročnějším´´)
Režie: Sergej Michailovič Ejzenštejn, Scénář: Nina F. Agadžanová, Kamera: Eduard Tisse, Hudba: Nikolaj Krujkov, Hrají: A.P. Antonov (námořník Vakulinčuk), V. Barskij (kapitán Golikov), Grigorij V. Aleksandrov (důstojník Giljarovskij), M. Gomorov, I. Bobrov, A. Levšin aj.
25. prosince 1925 měl premiéru film, který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za "nejlepší film všech dob"… Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy "masové pantomimy", jednak nové prvky montáže - a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu - ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit.

O něco více zde + foto
Pro mě hodně působivý film (narušován je trapným chechotem jistých jedinců, kteří ukázali, že jsou méně vyspělí, než jsem si myslela). Jistě, herecví kolem roku 1925 bylo asi o něčem jiném, ale důležité je téma, ne? Ne že bych fandila revolucím (určitě bych jim fandila o něco více, kdybych o nich neměla referát do sociologie :), nejsem žádná: hrrrr na revoluci, konec vykořisťování a konec buržoazie, ale myslím, že všechny hodiny dějepisu mi o ruské revoluci 1905 neřekly tolik, jako tento film. Masakr na Oděsských schodech je klasika...a hodně drsná! Musíte vidět sami...
Prostě film jedna báseň (fakt se mrkněte, má jen 75 minut :). Možná je to tím, že miluju černobílé, němé (jo zmínila jsem se?nemluví se tam a hudba byla dodána až v 50. letech) filmy, mají svoje kouzlo (doporučuju taky Metropolis-německý film, tuším ještě starší než Potěmkin). P.S.: Krásná, užasná, okouzlující kamera....
Tak já, jako nadšený divák, dávám *****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.